Večer, nebo noc? O tom, kdy je nejlepší čas na poslední pokrm dne
Vždycky si vzpomenu na moji babičku, která říkala, že po sedmé večer už by se jíst nemělo. Mělo to logiku, jako dítě jsem po sedmé hoříček neměl a v osm už byla brzká pohádka a spánek. Ale jak to je, když už nemáme stanovený čas od babičky a jídelníček si řídíme sami? A co když se právě v těch večerních hodinách rozjedou ty nejlepší konverzace u stolu, ta nejzajímavější setkání a nejútulnější večery? No, mám pro vás pár zamyšlení a postřehů na téma večerního jídla, které vám možná dají nějaký ten vodič do života stravovacího režimu, který by byl zdravý, ale zároveň nepřipravil o radosti společenského života.
Souvislost mezi spánkem a večerním stravováním
Jednou jsem si dal těsně před spaním obrovskou porci smaženého sýra s hranolkami a... no, dámy a pánové, byla to jízda... která se rozhodně nevyplatila. Klidně zdůřený v posteli, s pocitem, jako by ve mě lítal malý démon, jenž by chtěl uniknout výhradně skrz moje bříško – tohle byl noční příběh se šťastným koncem jen díky pevné vůli nepoběhnout zpět do kuchyně pro antacidum. Ano, tohle bylo ponaučení, že jíst těsně před spaním není nejlepší nápad, a to nejen kvůli nepříjemným pocitům, ale také kvůli kvalitě spánku samotného. Ne nadarmo se říká, že po dobrém večeři by měla následovat alespoň dvouhodinová pauza před odpočinkem, aby tělo mělo dostatek času na trávení, a my se mohli oddat klidnému odpočinku bez bolesti a nočních muk.
Strávení toho nejdůležitějšího – času
Ale co když právě ony večery jsou tím nejplodnějším obdobím pro rodinná shromáždění, rande, nebo prostě chvíle pro sebe s dobrou knihou a skleničkou vína? Nemůžeme přece omezit naše společenské a osobní životy jenom proto, že je právě sedm hodin večer. Musíme nalézt zlatou střední cestu, kdy můžeme dostát tradicím babičky a zároveň si užívat plnými doušky všechny krásy a lahůdky večerních hodin. Tohle je možná právě ta chvíle, kdy si můžeme dovolit kvalitní lehkou večeři, kterou si pak můžeme vychutnat s vědomím, že nám noc přinese klid a ne peklo.
Množství a kvalita – klíče k večernímu hodování
Mluvíme o tom, co jíst večer, ale co když je to právě to, jak moc jíme, co dělá rozdíl mezi klidným spánkem a nočním dobrodružstvím? Není tajemstvím, že když se člověk přecpe, jeho trávicí systém se dostane do stresu a začne bouřit. Takže možná bychom neměli spřádat plány, jak do sebe dostat obří plato, ale spíš si dát těch pár dobře zvolených soust, které uspokojí naše chuťové buňky bez toho, aby způsobily žaludeční povstání. A nemusíme kvůli tomu padnout do pasti salátů – můžeme si udělat naprosto skvělou a vyváženou lehkou večeři, která bude obsahovat vše potřebné a přitom nebude zatěžovat naše spánkové cykly.
Čas je relativní, a co tedy s tím?
Albert Einstein kdysi řekl, že čas je relativní. Platí to i pro čas večerního jídla? Může být. Je to otázka okolností. Možná právě dnes vyjde pracovní meeting do pozdějších hodin a večeře se nevyhnutelně posune. Jindy zase budeme mít ten luxus ukončit večer s knížkou v šest a jíst v klidu v pět. Má to své pro a proti – pokud jíme dříve, máme víc času na trávení, pokud později, můžeme si to zase vynahradit lehčí večeří. Klíčem je poslouchat své tělo a jeho potřeby a nezapomenout, že každý den je jiný a že pravidelnost je důležitá, ale flexibilita je zároveň uměním.
Hormony a jejich večerní party
Co přímo ovlivňuje náš večerní apetit a jak s tím zatočit? Hormony! Ano, ti malí záškodníci (a zároveň pomocníci), co nám dokážou tak nějak celkově zkomplikovat život, ale i usměrnit. Leptin a ghrelin – hormony zodpovědné za hlad a sytost – mohou mít v tom velkou roli. Jestli nám po západu slunce začne běhat po hlavě myšlenka na obří hamburger, je možné, že právě tyhle dva pánové mají v tom prsty. Důležité je naučit se je poznat, přizpůsobit jim večerní jídelníček a nechat si to celé projít ke zdraví, a ne k vyššímu číslu na váze či ke krušnému spánku. Ačkoli to není lehké, když hormony začnou svou party a my máme pocit, že jediné, co by ji mohlo utišit, je kus něčeho sladkého nebo tučného.
Zkoušení a chybování – můj osobní boj s večerními chutěmi
Rád bych řekl, že mám večerní jídlo pod kontrolou a že jsem vyhrál nad noční spíží. Ale pravda je taková, že člověk se učí po celý život. Někdy si dám lehoučkou večeři a spím jak miminko. Jiný den se nechám zlákat a režim sklouzne kopec dolů rychlostí laviny. Co s tím? Podstatné je nevzdát se a poznat ve svém stravování určitý rytmus, dynamiku a především pochopení, že každá změna chce svůj čas. A tak zkoumám, kolik a co mi prospívá, snažím se pamatovat na ty smažené sýrové lekce a jít spát s pocitem, že jsem učinil to nejlepší pro sebe a své tělo, i když někdy moje chuťové buňky měly trochu jiný názor.
Jídlo jako rituál a rozloučení s dnem
Než jsem se do toho večerního stravování pořádně zamotal, zamyslel jsem se, jak k večeři můžeme přistupovat jako k něčemu víc než jen nutnosti. Může to být rituál – chvíle, kdy se rozloučíme s dnem, poděkujeme za jeho lekce a radosti a v klidu si vychutnáme jídlo, které nám má dodat energii pro další den. Proč si to neudělat krásné? Podsvícený stůl, pár svíček, klidná hudba... A najednou večeře nejsou jen časem, kdy se snažíme rychle něco spořádat, ale stávají se chvilkou klidu a radosti.
Večerní jídlo a metabolismus – co naše těla říkají?
Každé tělo je jiné a co funguje pro jednoho, nemusí vyhovovat druhému. Proto si musíme všímat reakcí našeho organismu. Metabolismus hraje velkou roli v tom, jak zvládáme večerní stravu a jak efektivně ji dokážeme spálit. Někteří z nás mohou mít pevný metabolický proces i ve večerních hodinách, zatímco jiní by možná měli jíst lehčeji nebo dříve, aby nenarušili své trávicí funkce. Poznat svůj metabolismus je klíčový krok k tomu, abychom našli nejlepší čas pro naši poslední denní stravu a zároveň si zachovali dobrou náladu a zdravé tělo.
Závěrečné tipy pro večerní stravování bez následků
Chcete mít svůj večer plný dobré jídla a současně se ráno probudit bez pocitu viny či přebytečné váhy? Dejte si pozor na to, co jíte – lehké proteinové a rostlinné jídla často dokážou zasytit bez břemena na spánek. Také není od věci si dát do těla něco teplého, co prohřeje a pomůže trávení. A co si budeme povídat, mít u večeře malou porci je skoro vždy lepší než tu obří mísu, ať už to vaše chuťové buňky říkají cokoliv. Jíst pomalu a s vděčností je také přístup, který může pomoci předejít přejídání. A přidat k tomu ten rituál, který jsem zmiňoval – může to vše zlepšit. Nenechte se odradit od experimentování a hledání toho, co vašemu tělu vyhovuje nejlépe. Někdy je nejlepší učitel praxe, nepřetržitá snaha o zlepšení a schopnost se ze zkušeností poučit.
Napsat komentář